Noc Tapürů 4

(Zpětná omluva Kolalokovi, pravděpodobně jsem nějak neměl svůj den...)

Týden po úspěchu / neúspěchu na Krtčí noře, vyrazili jsme na další, tentokrát ryze pražskou šifrovačku - Noc Tapürů a to v sestavě více, než zajímavé. Dva týmy, naše Lamy a spřátelení kolegové orgové Matrixu Drahoš Forever, utrpěly během týdne nenahraditelné ztráty, a tak jsme se rozhodli nakonec týmy spojit. Vznikl tak, v historii šifrovacích her podruhé, tým Drahoš na Varanäch. Zatím velmi úspěšný, že si tento status udrží i po NT, jsme ovšem ještě netušili ani náhodou. Tapü!

Filip a Borek za Lamy, Denny, kamarádka spoluskautka a takéjižskoro Lama, Majk s Ankou za Drahoše. V této sestavě jsme se před dvanáctou sešli na louce u Brusnice, registrovali se u Viktora a Tapüřete a ulehli do trávy užívajíc si krásně slunné počasí, komentovali a povídali si s kamarády z jiných týmů a byla taková jako úplná pohoda. Tapü!

Staaaaaaaart! Otevíráme obálku a vyndaváme šifřičky. Nejprve padly logické řady, byly pěkně jednoduché, žádná typu K D M K D M se naštěstí neobjevila. Slovní úlohy také nebyly nejsložitější. Mno, a tím jsme skončili :). "Je to nějaký zhulený," prohlásil Majk a začali jsme to řešit obráceně a haluzit z písmen. Poté, co nám orgové dali mřížku zadarmo (možná je překvapila neprůchodnost..?) už to bylo vcelku jednoduché. A tak ze třech dodaných mřížek vyrážíme jako první na Petřín. S Tučňáky za zády. Tapü!

Chyba č.1! Majk drží mapu a vede. Díky tomu ještě na přesunu klesáme o dvě místa zpět. Ale zase jsme se prošli krásně zabordeleným lesem pod Petřínem a dokonce přelézali hladovou zeď. Mno řekněte, kdo z Vás to má? Barnabáš hlásí třetí místo, Tučňáci běhají kolem, Pralinky leží v koutku. Holky vyrábějí tapüře z modelíny. Zkoušíme interpretovat řádky jako barvičky růží. Prohlašujeme, že "Viktorovo oko takovou rozlišovací schopnost barev nemá." Všímáme si ošklivých písmenek na krajích, objevujeme diagonály. A pak už to jde snadno. Odcházíme. Majk už nedrží mapu! Tapü!

Sbíháme na tramvaj pod Kinského zahradu, cestou se dělíme na ty, co vědí kudy se tam dostat (Filip, Anka, Deny) a ty, co si myslí, že vědí, jak se tam dostat rychleji (Borek a Majk). Díky tomu s Majkem přibíháme na zastávku o tři minuty později ("jojo, byla to delší, zato horší cesta") než část první, která v klidu šla procházkou. Tapü!

Šifru na mostě vybíráme minutu po Tučňácích. Grafika z toho kouká na sto honů. Kroužkujeme peaky a už jsme zase na odchodu. Cestou přes Vyšehrad vymýšlíme úchylnou větu. Hlinomaz a Javoříková, intrikáři, ctí kratochvíli Edova malomocenství. Hlinomaze ještě nahrazujeme hovniválem. Prý to má lepší břink :).Tapü!

Přicházíme na trojku, nastává DrahoLamí zatmění. Správnou interpretaci jsme vyzkoušeli asi tak po pěti minutách. Dokonce i správně, jenže prvních cca 6 kroků nedalo nic, z čeho by se dalo vykoukat ani zbla. Zkoušíme to "nějak" vykreslit do 3D, 2D, nD. Deprimováni týmy, které přijdou, sednou, stoupnou, sbalí, odejdou, brzy bereme nápovědu. Napoví nám to, co víme od začátku. Tak už to chodí. Po další půlhodině není už na co čekat. Padá totálka. (To, že na tak jednoduché šifře, jejíž řešení jsme vlastně měli, se nakonec rozhodlo o prvním místě celé hry, nás bude strašit ještě po nějaký čas). Ale cíl je ještě daleko, ťapkejme. Tapü!

Park Jezerka mne naplňuje vzpomínkami na střední stavební školu poblíž, kde jsem strávil krásná 4 léta a do tohoto parku chodil běhat o volných hodinách. Osová souměrnost. Čteme - jdeme. Tapü!

Přesun ke kostelu v Baarově ulici jsme provedli skrz fotbalové hřiště a ušetřili podstatné kilometry. "To je zase nějaká šifra na pü..." čulíme se a brzy zaměňujeme písmenka ve větách a čteme první mezikrok. To, že je pí tapír z Nakopnutí víme, jak ale číst nevíme, zkoušíme posouvat o skutečný výskyt slabiky "pí" v původních slovech. Anka si mezitím na papír zpaměti rozepsala desetinný rozvoj čísla pí asi na 40 cifer. Zpaměti. Nechápu. Sepisujeme si čísla k větičkám a pak to Filip nastřelí a brzy to i doluštíme. Hurá na Spořilov. Tapü!

Cestou v autobuse meditujeme nad mapou. "Tohle je nějaká zhulená čtvrť, názvy ulic jako Severní 3, Jižní 8, někdo asi trpěl nedostatkem invence.""Mno jo, ale orienťák by se do toho dal zakódovat strašně snadno, nemyslíte?" Myslíme. Jen co vyzvedneme zadání, necháme si od Tapüřete vysvětlit, že jsme trojku skutečně luštili správně a jsme jen málo autističtí, vidíme v kompasech názvy ulic. Nejprve kreslíme do mapky, potom ale Majk provede frekvenčku a ke spojnicím a křižovatkám už je jen krok. Vybíháme do 4 stran, Anka sedí v "bázi" a sbírá výsledky. Oběhnuto máme za chvilku, ještě vybíhám pro jednu zapomenutou křižovatku, tým mezitím najde obě skrývačky a vlastně nemám po příchodu co dělat. Balíme, autobus nám krásně navazuje, jedeme s Kalamitou. Barnabáš hlásí příznivý stav stran velké ztráty Tučňáků na šestce. Šetříme síly, přebíháme kolem Hamerského rybníka na další autobus a nakonec ještě na jeden. Brouky vybíráme s posledním světlem. Naštěstí, hledat to ve tmě bych asi nechtěl. Tapü!

Broučková šifra byla týmovou prací, postupně jsme objevili přesně autorské řešení. Trochu jsme se zdrželi počítáním jednotlivých typů brouků, ale pak jsme objevili jedno krovkové písmenko a byla naše. Přesun na ŽST Strašnice byl opět neskutečně vychytaný autobusy, docházíme jako druzí, na Tučňáky ale ztrácíme už jen něco přes hodinu a jedno stanoviště. Tapü!

Šira nejdřív odolávala stran umístění ("Kde to má být? Pod schody? Tady nic není!" "Co? Pod schody, dívejte se pořádně!" "Určitě pod schody?" "Ano!" "Ne!" "Nad schody!") a poté chvíli i stran řešení. Pak ale Majk s Ankou nadhodili řízky do placu a najedenému to myslí ihned lépe. "Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí," prohlásil jsem, jdouc si pro řízek. "A hele, to není tak špatný nápad." Upřímně, dali jsme ty zadané. Pak jsme vyhaluzili tajenku. A až v autobuse jsme si zpětně ověřili, že je to správně. Tapü!

Na Lobkovickém náměstí vzpomínáme na šifru z Bedny a poté, co tapürci po pěti minutách nepadají, poprvé vybíhám pro nápovědu. Za tohle tapüři zaslouží pochvalu, nápovědy byly tak akorát daleko, že to člověka na tři hodiny neodloučilo od týmu, ale byla to přeci jen během pěkná procházka. Jen škoda, že byly často nicneříkající a/nebo říkající to, co bylo úplně jasné. Tapürci sem a tam, pak zase tam a sem..mno, to už jsme věděli. Na Jiřího z Poděbrad vyhrávali Kameloti Nad stádem koní. Krásné. Tým zatím zkouší všechno možné a dokonce všechno možné nachází. Počty "nožiček" jednotlivých písmenek v řádcích se pohybuje od 1 do 4. A ještě je tam stejně sudých a lichých. Stejně sudých a lichých počtů písmen v jednotlivých řádcích. A proč chobotky vpravo? Takže pojďme na to obráceně. První věta končí "...dal". Jak to udělat, aby tam bylo tohle "...síš"? Mno jo, čteme vlnovkou. Aha a dokonce to opět odpovídá tomu, co je tady řečeno. Tý jo, to je chytrý! Jdeme dál :). Tapü!

Ventilaci nacházíme poměrně rychle, šifru pak taky, zabíráme lavičku pod lampou. Barnabáš poprvé hlásí: "Jste tu první!" Sláva. Deny vybíhá ihned pro nápovědu. Pomůže. Interpretujeme světové strany, nejprve ale jen ty hlavní. získáváme něco jako S E S E S T S E. I význam spojnic bodů máme správně. Jenže nic nevychází. Poté nacházíme i jednotlivé přesné úhly od středu a interpretujeme vedlejší světové strany. A řešení se bude číst od středu. Nevychází to. Sedíme a nevíme. Volá Viktor, cože se děje. Ověřuje si naše kroky a zní nejistě. Připadáme si ještě nejistěji. Opět volá Viktor. Zní smutně, nápověda je špatně a uvádí nás na pravou míru. Řešení začíná dávat smysl. Obíháme vedlesedící Kalamitu a Tučňáky s informacemi od Viktora. Tučňáci to ale dali bez nápovědy. Mají náš obdiv. Kalamitě nápovědu opravujeme. Je nám slíbena kompenzace za ztracený čas. Ok, Tmáři slíbili dort za druhou stejnou kótu. A prd :). Uvidíme, co Tapüři :). Voláme Viktorovi s dotazem, zda omylem nezacyklili hru. Ne. Razíme. Tapü!

Opět na železniční most. Jedeme s Tučňáky, nálada je dobrá :). Vymýšlíme, co podruhé se stejnou šifrou. Zabíráme stejnou lavičku jako na předposlední SešLosti. Vybíráme změněné znaky a poté je přepisujeme dle prvního kroku šifry na stanovišti 2. Ale co dál nevíme. Přichází největší haluz této hry. "Vidím tam pomník." "Pomník Donatova?" "Jo, to by šlo, proč?" "Nevím, jdeme." A bylo to tam. Tapü!

Přicházíme první na dvanáctku, okamžitě vybíhám pro nápovědu. Jsme z ní moudří asi tak stejně, jako ze zadání. Ano, mockrát jsme si to přečetli jako "Vložte to celé na třináctou," ale nenapadlo nás to rozumně vyskládat z morseovky. Chvíli jsme si hráli s tím, že vložte ve skutečnosti znamená "VLOŽ T E", místo tečky a čárky v onom řetězci. Sedíme a dává se do nás zima. Kalamita s Tučňáky přišli téměř současně půl hodinky po nás. A všichni sedíme, mrzneme a nic nás nenapadá. Majk obíhá pomník a uměle tak prodlužuje délku GPS logu, abychom pak mohli orgům nadávat, že byla trasa moc dlouhá :). Anka spí. Viktor nás utěšuje tím, že "je to těžká šifra." Takže dáváme ještě posledních 5 minut brainstormingu. Filip vykouká, že obrácená 13 je přesně 13 znaků od začátku řetězce. To nás totálně svede z cesty. Bereme totálku. Tapü!

Třináctka je příjemně oddechová šifra po totálním zákysu. Asociace z toho přímo řvou, autorské řešení (jak jsme zjistili) jsme zahodili a odhadli první větu jako "Milí tapürci." A zbytek už postupně vyšel. Jednoduchá dávačka, ale pro všechny, ta nás nezachrání. Nevíme, jak jsme na tom s totálníma nápovědama narozdíl od soupeřů, takže nelze příliš projektovat pořadí. Tapü!

Přesouváme se na Ladronku, pěšky se nám nechce, jedeme na Motol tramvajkou, na Vypich autobusem. Omylem v něm zůstáváme o zastávku déle a tak nás odveze až hluboko pod park. Stoupeme po nekonečných schodech. Objevujeme krásnou ukrytou loučku uprostřed Ladronky, ale nikde nic. Voláme Viktorovi, prý je to až za parkem. Inu, to, že tapüři měří v jiných metrech už víme :). Nacházíme další a další skryté louky. Nacházíme Trosky :). Dvě slečny, které se toulají hrou jako bludné ovce. A pak nacházíme i větráčky. Tučňáci už tu jsou.První část je zřejmá, překreslit a vykoukat. Každý si bere několik větráčků a zaznamenáváme stavy. Nacházíme zacyklení, končíme, sestavujeme výsledek. Nic moc to nedává, pak ale Majk prohlásí něco o sedmisegmenťáku a už to konečně vychází. Ani jsme nestačili pořádně promrznout. Tapü!

Přesun pohodově krátký, šifra nalezena poměrně náhodou, chtěl jsem si tam jít prostě odkskočit :). Klika, no. Rozbíjíme tábor na trávě před budovami kolejí, dáváme řízky, čokolády, Colu. Jen tak nějak neluštíme. Vykoukávám z prvního odstavce nějak moc minipalindromů. A vykoukávám taky to, že když se sepíšou po dvojhláskách, napíšou TADY TE TO SEMELE. To přeci nemůže být náhoda..a je, nacházím pak ještě jeden zapomenutý a teorie padá. Je nám zima neskutečná. Přesouváme se do blízké benzinové pumpy na snídani, teplý řízek, karbanátky, čaj, kafe. Vše pomůže. Zkoušíme 7 tapürů napasovat na sedm trpaslíků. Telefonická nápověda nás nejprve zmátla, pak až jsme pochopili, co s tím. Ale pořád bylo mnoho neznámých. A pak to, najednou, začlo vycházet. Gay povídka o tapürech začala mít smysl, dali se postupně pojmenovat písmeny. "Ne, prostě na více jak dvacet písmen neuděláš tajenku z osmi znaků!". Přesouváme se na sluníčko k poště na Petřinách. CHCETE TAM CERVVRCH TRAM. "To je dokonalýýýý!!" Šifru nominujeme na nejlepší z celé hry a vyrážíme na poslední stanoviště. Neznáme, jak jsou na tom naši soupeři, už to neřešíme. Tapü!

Autobus nás mírně zklame, nedoveze nás tak úplně kam chceme, ale přeci jen, kousek dojít ještě umíme. Upřesnění opět moc nefunguje, v dané vzdálenosti je asi 8 dětských hřišť mnohem více na východ, než nakonec to správné. Mohli jsme tušit, že orgové vyberou to nejmenší, nejošklivější a nejzapadlejší :). Naposledy okamžitě vybíhám pro nápovědu. Je to teď docela dálka, ale teď už by to byla škoda. Za 10 minut telefonuji týmu strom. Pomalu se vracím zpátky, telefonují mi, že to mají a abych stihl tramvaj. Zase vybíhám, potkáváme se v tramvaji. Utíkáme z kopce do školy, prozváníme, hlásíme ptakopüsk :). Správně. Tučňáci v cíli cosi luští, šoupací aktivita na závěr vypadá nejdřív pěkně zhuleně :). Chvilku šoupáme, pak už jen kreslíme. Máme jablíčko, máme korunu. Heslo bude král. Zkoušíme, je to správně. Drahoš na Varanäch úspěšně dokončil Noc Tapürů 4! Tapü!

S Tučňáky máme stejný počet totálek, oni dorazili o 15 minut dříve. Viktor nám dává 30 minut kompenzaci za špatnou nápovědu na desítce. Vyhrát kompenzací ale nechceme, domlouváme tedy společné první až druhé místo. Ale to ještě nevíme... Tapü!

..že to všechno rozčísne Vlhká jáma, která prochází hrou čistě, bez totálních nápověd a již jsou dvě šifry před cílem. Víme, že to pravděpodobně dojdou, ale napjatě čekáme. Těsně před jedenáctou hodinou doráží budoucí vítěz. Z pravidel vyplývá, že aktivitu ani napotřebují, zlomyslní Tapüři ale mlčí a Vlhká jáma šoupe a šoupe. Kolem půl dvanácté i oni mají správné heslo a zaslouženě vítězí. Tapü!

Co dodat závěrem? Sám za sebe musím říct, že jsem byl velmi příjemně překvapen. Loňské Tapüry jsem nešel, ale vystavené šifry mi přišly přinejmenším zvláštní. Takové šifry pro šifry, bez nápadů, bez potvrzujících kroků. Jsem moc rád, že letošní šifry byly přesným opakem, některé byly úžasné (Tapürovi tapür), některé hodně zhulené (rallye na trojce). Ale tak už to prostě chodí. :). Tapü!

Moc děkujeme za krásnou šifrovačku a těšíme se na další ročník

za Drahoše na Varanäch
Borek
Tapü!