Sešlost 2009

Týden před startem "velké" Bedny jsme se rozhodli nahřát mozkové závity na nově objevené šifrovačce Sešlost. Protože některé nás tížili školní povinnosti ( už se blíží i jedny svatební, ale ještě je čas.. ;) ), nakonec jsme dali dohromady sestavu tří Lam - Filip, Zdeněk a Borek (tedy moje maličkost) a dvou hostí, Denny a Gimliho, kamarádku spoluskautku a kamaráda a orga Mafie. Vybaveni na 24 hodinový maraton jsme se sešli na Folimance a za zvuku projíždějícího metra nad hlavami (jaký paradox :) ) jsme ladili Rádio Sešlost.

Vyhlášené frekvence sice nefungovaly, ale kdo by jinak vysílál do éteru číslíčka a barvičky. Chvilku jsme sice laborovali s myšlenkou opravdu vyškrtávat papírky, ale protože se brzy objevila smyčka, zkusili jsme to nejjednodušší, co se nabízelo a Zdeněk už vybíhá za orgy a nenápadně mrká. Plus mínus autobus, 15 minut a balíme na cestu.

Tramvají na Výtoň a poté pěšky přes Železniční most, pod kolejemi nacházíme první obálku a registrujeme malou samolepku. Hle, jak se nápad z 007 osvědčil :o). S týmem Drahoš Forever soutěžíme o rychlejší odeslání první postupové smsky, a díky předvídavosti zabíráme i jedinou použitelnou lavičku v okolí. Během luštění dorazily ještě asi tři teamy, každopádně za sborového "MÉÉÉÉ" brzy pokračujeme směrem ku lanovce na Petřín.

První zrada. Díky svátku a pěknému počasí fronta jak blázen. Dělíme tedy team a tři z nás vybíhají kolem lanovky pěšky, dva hlídají batohy a postupují pomalu frontou. Aktivnější 3/5 teamu dobíhá až na Nebozízek, poté zpátky dolů lanovkou, pak zase nahoru, až na Petřín, pak už běháme každý úplně všude. Stále nic. Luštící teamy rozesety kolem jen přilévají do ohně naštvání na vlastní slepé oči. Zjistili jsme, že z lanovky není nutné vystupovat, pokud na konečné zůstanete ve voze, prostě jedete zase dolů. Pravděpodobně jsem jeden z mála v Praze, kdo si to dal 4x. Problémem prostě byla totální přecpanost, s nosem nalepeným na jedno ze skel a prakticky s nemožností se hnout se těžko hledá. Nakonec Zdeněk objevuje. Proklínáme vlastní oči a obsazujeme lavičku dále v parku. Nápad s pražskými kluby přišel hned, jen co s nimi. Popisná čísla plus minus sedí, dokonce viděním chtěného dostáváme www.cvut.cz, nebo www.club.cz. Pak se nějak nadhodí Prahy a už máme i vidění-orgem-chtěného. Ťapeme po vrstevnici směrem ku hradu, přemýšlíme nad možností vyhaluzit toto stanoviště scannováním pražského éteru..no nic :o)

K anténce u vysmáté skupinky orgů docházíme plus minus čtvrtí, chvíli ladíme, chce to trpělivost, systém "tohlechytáhudbu-tojenormálnírádio" tady nefungoval. Pojmenováváme jednotlivé písně a interprety. Máme odhadem polovinu, a ještě si nejsme tolik jistí. Přichází první šifřičko - nápověda. Po třech minutách odcházíme. Takhle brutální nápovědu jsme nečekali a gratulujeme si ke skvělé volbě. Cestou na tramvaj směr Letná nás na okamžik opouští Denny, mizí domů pro prášky na migrénu. Zdeňkem navržené řešení, totiž že na migrénu je nejlepší sex, bůhví proč odmítla. Nechápu, čtyři chlapi a ona jede pro prášky...

Šifra u pavilou expo a první zákys. Všímáme si recyklovaného papíru ale popelnice nám to, bohužel, neasociuje. Zkoušíme přehýbání tak, aby se kryla bíle puntíkatá pole, prosvicujeme baterkou. Denny, která již volá, že se vrací, je odeslána na nejbližší místo terénní nápovědy. Poté, co volá nalezenou samolepku na kontejneru, myslíme, že máme vyhráno. Ale ouha. Všechno funguje, barvičky a písmenka krásně sedí, ale to je vše. V bílých polích se nic neobjevuje. Kvůli přicházejícímu dešti klušeme do KFC na Strossmayeráku. Ani posilnění nejskvělejším kuřetem plukovníka Sanderse, z něhož i slepice mají radost, nepomohlo. Po 2,5 hodinách padá první totální nápověda a pokračujem na Libeňský most

Sochy v potemnělém parku působí trochu strašidelně, nacházíme první umístění, dělíme team na 2,2 a jednoho chudáka, co ťapká pro nápovědu na Karlínské náměstí. Hádejte, kdo to byl... :). Když jsem tam došel, a volal zpátky zadní obal od vodovek, konečně se pořádně rozpršelo. Cestou zpátky k teamu volají, že mají vyluštěno a že jedeme na Ohradu a dále směr Spojovací. Díky výhodné pozici chytám poslední denní tramvaj a 20 minut před ostatními docházím ke kazetě.

Respektive, docházím na místo údajné šifry. Vidím dva teamy před námi, Drahošovce a Tapüry, Tapüře, či jak to napsat. Obcházím dvakrát dokola dětské hřiště, hledám po všech koutech. Vynechávám pouze místa, kde sedí teamy. Naštvaně volám zbytku, že nikde nic. Ti mne dochází po chvíli a hledáme společně. Nálepka a krabička s kazetou nalezena ANI NE 3 METRY OD LUŠTÍCÍCH TAPÜRŮ" !! Grrr. Proč jen ta pravidla existují...

Koukám, že začátek jsem vzal moc podrobně, musím trochu zkrátit, ono to teď ovšem půjde už o moc rychleji, stejně jako náš postup hrou :o). Písmenek na kazetě si všímáme okamžitě. První věc, co jsme udělali byla prohlídka pásku. Dále jsme identifikovali většinu pohádek. Hledali jsme cokoliv společného rpo pohádku, autora, jméno postavy..Šifřičková nápověda by nám pomohla, kdybychom si kazetu asi pustili ještě párkrát, takhle jsme spíš ještě více netušili. Mno a poté, co kolem prchází Drahoš forever a my zjišťujeme, že brali totálku, děláme totéž a pokračujeme

Polský kříž a zase jedna rychlovka, ovšem dalo to zabrat, Filipův nápad nás vytrhl z upadající letargie. Super šifra, sice nám "správnější" varianta bez CH nevychází, pak ale použijeme i tu a hurá na Depo Hostivař.

Tramvaj nám samozřejmě ujíždí, tlapeme pěšky po tramvajovém pásu a cesta rychle ubíhá. Zvláště adrenalinový přechod ála tramvaj poměrně rušnou světelnou křižovatkou stál za to. U slepé koleje chviličku hledáme, a ještě za tmy obsazujeme lavičku pod zářivkami. Možná to byla pomsta za Lamí Stezku, šifra s koňmi prostě obsahovala moc moc trojských koní, a tak ani s šifřičkovou nápovědou, ani s terénní nápovědou (kdybychom lépe studovali pravidla, ušetřili bychom nohy i čas, ale jak se říká, co není v hlavě...) nedáváme. Další totálka a hurá do školky :)

Příjemné to posezení po dlouhé noci. Promítaný film je fajn, hodiny objevujeme hned na prvním snímku. A tak nám vlastně stačí jen jedno kolečko a časy máme. Zkoušíme semafor, ten nevychází. Zkoušíme všechno možné ostatní, to také nevychází. Vracíme se k semaforu a hele, najednou to jde (připisuji si malé bezvýznamné plus v této hře že jsem se nenechal odradit a semafor nezavrhl :) ). Loučíme se s orgy,obouváme boty(!) a razíme ku Hostivaři

Ať žijí neluštitelné šifry a nicneříkající nápovědy. Pagoda byla právě jednou z nich. 26 pater krásně vypisujeme písmeny, ale to je všechno, co nás napadne. Zdeněk, vyrazivší pro nápovědu volá, že na obrázku je pagoda :o). Vzhledem k naší již teď ustanovené taktice dáváme ještě 15 minut a následuje to, co již sami odhadnete. Totálka.Jdeme k topolu.

Mírně odbočím a zastavím se ještě u systému hry. Možná vás překvapí větší množství přeskočených šifer, ale to je právě prvek, v čem byla Sešlost jiná a nemohu říct, že by to bylo špatně. Přidal se totiž jeden taktický prvek navíc. Totiž, hodnotícím kritériem byl počet vyluštěných šifer, ale také čas příchodu do cíle. Team, který by vyluštil třeba jednu šifru a došel jediný do cíle před oficiálním koncem hry, je vítězem. Díky přesným bodovým statistikám online na webu nebyl tedy problém zjišťovat, jak je na tom který team a postavit taktiku ne tolik na luštění, ale právě na včasném příchodu.

Matrix nedáváme :o). Identifikujeme dvojkové, trojkové, čtverné a desítkové soustavy. Ale to je vše. Po 20 minutách, které jsme vyhlásili jako dead line luštění každé šifry posíláme totálku

Pásky na druhou stranu padly v limitu, i když ne úplně dokonale a tak jsme si zase zaběhali. Rozstříhání dle nestejných okrajů provádíme v bleskovém tempu, pokus o složení do "košíku" nám ale nejde, tak to děláme jen tužkou a text je na světě. Zblblí vybíhá 2/5 teamu hledat cosi na východním konci něčeho na lávce. Východní konec lesa je skvělý, asi kilometr dlouhý pás křoví. Lávku nenacházíme, voláme zbytku, ať ještě něco vykoukají. Vykoukali vraha. Pro nás další bodík a jistota, pokud stihneme cíl, jsme minimálně na bedně. Registrujeme finišující Kundratku. Potřebujeme ještě jednu šifru, abychom srovnali bodový stav a pak dojít dřív.

Šifra na lávce, která jako morzeovka vypadá, ale není, vzdáváme po 10 minutách. Čas je neúprosný.

PRAVÁ BOTA. Chudák papírek, nechtěl bych být v jeho kůži. Co všechno jsme s ním provedli, abychom nasimulovali prostředí zpocené boty. Podpaží, kaluž, opravdu pravá bota...nic nefunguje, nic neleze. Jedeme dál. Klusem. Kundratka je za námi o 25 minut.

Slepce vykoukáme hned, ale jak nacpat Braillovo písmo nás nenapadá. Kundratka nás během vyhlášených 15 minut na luštění dochází a poměrně v klidu luští. Doteď nechápu, jak to mohli pak stihnout. Zjišťujeme, že dali předchozí šifru a tak si pojistili první místo. Kašleme tedy na již nic neřešící šifru poslední, posíláme poslední totálku a běžíme na autobus. Trochu nás zklamala mapa, autobusy zobrazovala krapet jinak. V čase 13:53 nás autobus vyhazuje 700 metrů před koncem hry. Ždímáme s Gimlim poslední zbytky sil a sprintujeme přes Měcholupy. Kundratku vidíme před sebou, jak v pohodě dochází. Když nás zaregistrují, rozeběhnou se také. Sice nepotřebují, ale hra má alespoň ten správný šmrnc na konec. Dobíháme s hrdě rozvinutou vlajkou zpátky do školky, kde byl také cíl. Zbytek teamu dochází v zápětí.

Borek

Hodnocení Filipa - zkopírovaného z diskuze Seslost.cz

Rád bych touto cestou veřejně orgům taky poděkoval za náš tým. Také bych chtěl touhle cestou pogratulovat vítězům, týmu Kundratka, protože v cíli jsme to nějak nestihli. Jejich taktika byla mnohem víc riziková než naše, my šli defakto na jistotu "dojít", zatímco oni podstoupili riziko toho do poslední lušttit klasickou cestou (a tedy vyluštili víc šifer) a pak nasadili zběsilé tempo plynulého (téměř) plynulého postupu do cíle, kde nás navíc ještě dokázali předběhnout. Gratulujeme, vítězství bylo zcela zasloužené.

Potom bych rád okomentoval problém morálních vs pravidlových vítězství. Popravdě - i my jsme v průběhu hry řešili ono morální dilema, zda vyluštit co nejvíc šifer s tím, že nedojdeme či zda jít bojovat o čistě "pravidlová" přední místa. Dokonce jsme mezi sebou i diskutovali, zda se náš postup nedá považovat za "exploit" a zda není proti duchu pravidel - ale nakonec jsme dospěli k názoru, že je to regulérní součást taktiky. V té době ještě nebyl znám celkový počet stanovišť. Odhadovali jsme, že jich bude i s cílem cca 15. Byl tu ovšem risk, že jich bude třeba jen 11 nebo 12 a my budeme v cíli zbytečně brzo a rvát si vlasy, že jsme tolik přeskakovali.

Přibližně v šest ráno, když jsme už dvě hodiny seděli a hopkali koníky, se už čas nachýlil tak, že zbývalo 8 hodin na odhadovaných 7 šifer + přesunů. Hodinu na přesun+šifru považujeme za limitní čas v teréní části hry a tedy bylo jasné, že rozhodnutí musí padnout. Rozhodli jsme se tedy každé šifře věnovat maximálně tolik času, aby nám na předpokládaných 15 stanovišť zbylo vždy přibližně hodina na přesun + luštění.

Takhle jsme napnutí postupovali, kino se v limitu zdařilo, naopak u pagody jsme strávili víc jak hodinu a hráli si s 26 patry. Když jsme vyzvedli matrix a kolem sedmé přišla SMS, že stanovišť je 16, zjistili jsme, že se trochu zpožďujeme proti plánu. Na druhou stranu letmý pohled na výsledky na webu nám vlil adernalin do žil. Okruh adeptů na zdárné dokončení hry se velmi zůžil a nám se na místo obyčejného "dojití" otevřela šance na stupně vítězů. Současně bylo jasné, že hru nepůjde dokončit včas bez masivního braní nápověd a tedy jsme se přestali cítit tak "provinile" - naopak hra získala zcela nový náboj. Bylo potřeba se během pár minut po vyzvednutí šifry rozhodnout zda je šifra luštitelná v rozumném čase a věnovat se jí, či zda přeskakovat.

Čekali jsme, že do toho ve stejném duchu půjdou i Drahosh forever a Happy matfyz friends, k našemu překvapení nápovědu na matrixu nebrali a zůstali luštit. Naopak v průběhu luštění proplétačky z hlavního peletonu začala dotahovat Kundratka. Spočetli jsme si kolik nápověd potřebují a zjistili jsme, že pokud budou procházet plynule a neluštit a my alespoň jednu šifru v té rychlosti dáme, je tu pořád šance na vítězství. Rozhodli jsme se nakonec doluštit proplétačku (tu jsme dali), přeskočit skupiny znaků, luštit botu (tu jsme ale nedali - více humoru na toto téma přidám ke komentáři šifry) a luštit brailla dokud to půjde. Kundratka však dali botu a tím si pojistili vítězství.

Musím ovšem říci, že ač nám toto rozhodnutí a tato taktika nakonec vynesla druhé místo, úplně nadšení jsme z toho nebyli. Myslíme si, že tento tip taktizovaní kam jít a kde luštit či neluštit, patří spíše do nelineárních her typu Matrix/007/Exit, než do klasické lineární šifrovačky. Vím, že to nebylo asi autory takhle zamýšleno, ale z prvku, který měl umožnit hru dokončit i slabším týmům se stal prvek, který bylo nutné použít aby byla hra vůbec dokončena. A týmy, které se nazvdory vědomí, že takto hru asi nedokončí, rozhodly nápovědu nebrat a dojít co nejdál bez ní, rozhodně mají můj obdiv - to chce nutnou dávku sebezapření a rozhodně na tom něco je.

Každopádně děkuji ještě jednům organizátorům za pěknou porci zábavy, potravy pro mozkové zavity i hezkou jarní procházku a ještě jednou gratuluji Kundratce k zaslouženému vítězství. A gratuluji i Ho-Wa-Dum a FYKOSu k nejvyššímu množství vyluštěných šifer a Tapüři mají moje sympatie, za to že kazetu nevzdali a dali po deseti hodinách. Klobouk dolů.