Včera jsme se v plné Lamí sestavě byli projít podzimní Prahou s cílem užít si hru Štamgast jak jen nejvíc to půjde. Předpověď počasí slibovala nádherný den a my jsme se všichni moc těšili. V pátek večer jsme naši víkendovou akci začali s Filipem a Borkem setkáním u Borka doma, pili víno, hráli na kytaru, na klavír a zpívali.
V sobotu ráno jsme se my tři vydali na Karlovo náměstí, zatímco Zdenda s Honzou zamířili na druhé místo startu - do Františkánské zahrady. Hned na začátku jsme se mírně zděsili nad obdrženým lahváčem, neboť naše žaludky po předchozím večeru ještě nebyly úplně ve formě :-), ale později nám přišel vhod. Hned jak jsme obdrželi úvodní šifru psanou Courierem, měl Filip jasno, že ji budeme muset sloučit s druhou částí, kterou vyzvedli kluci v zahradě. Tak jsme se sešli v Lazarské a po chvilce už jsme mířili na další stanoviště. Tak trocha nepozornosti způsobila, že jsme v úvodní šifře začali hledat další dvě řešení, naštěstí jsme si ale po chvilce přečetli vyzvednutý papír pozorně a mířili k Vltavě. Stálo nás to náskok před Tapüry forever :-)
Řešení druhé šifry bylo na světě skoro dřív než jsme stačili usednout na lavičku a tak jsme prakticky rovnou pokračovali na Dětský ostrov. Stříhání proužků nás bavilo, ale trošku zklamaní jsme byli po zjištění, že se na lahev piva nedají navléct. Pak jsme nějakou chvíli přemýšleli, jak proužky seřadit a následně bylo pro Filipa už jen otázkou okanžiku, než začal číst řešení. Škoda jen, že to na nerozstříhaném papíře šlo jednodušeji.
Po cestě na Holečkovu jsme se v autobuse znovu sešli s Tapüry. Ti ale neměli celé řešení a tak jsme čtvrtou šifru vyzvedávali asi o 5 minut dříve. Luštění nám dlouho nezabralo, pravé logo jsme vygooglili, i když nakonec bylo celkem zbytečné. S Tapüry v závěsu jsme se vydali na Radlickou. A tam jsme je viděli naposledy za světla :-)
Seděli jsme na zastávce a asi hodinu a půl si nevěděli rady s pátou šifrou. Co jen mohou ta písmenka skrývat? Kde se vyskytuje „ů“ a „ú“? A proč je vždycky čárka těsně spojená s „r“? Viděli jsme v tom všechno možné jen ne tu klívesnici. Na ni přišel až po víc než hodině Borek. Mezitím jsme stačili sníst už skoro všechny řízky, co jsme si nabalili s sebou na cestu :-) No a i když už jsme měli tu klávesnici, trvalo nám dalších 20 minut než jsme přišli na to, jak ukrývá řešení.
To ale nebylo ještě nic proti tomu, co nás čekalo u kaple na Radlické. Viděli jsme přicházet a odcházet několik týmů a my jsme stále luštili sudoku. Tohle byla podle nás nejvíce zavádějící šifra hry. Spousta zbytečně matoucích prvků způsobila, že jsme si skoro po třech hodinách marného luštění a propadající se morálky celého týmu vzali nápovědu a díky ní asi za minutu odcházeli vstříc dalšímu stanovišti.Oproti té sudoku byla šifra se stanicemi metra procházkou růžovým sadem a tak jsme brzy mířili na Klamovku, kde jsme Filipa skoro dohnali k šílenství, když jsme nechtěli akceptovat jeho zvýrazňování „to“ v celém textu a nakonec jsme si zase zavolali o nápovědu.Poslední šifra byla vyřešená za chviličku díky skvělé spolupráci a hlavně Zdendovým a Filipovým znalostem českých filmů, takže jsme se brzy vydali za ostatními týmy do hospůdky Na Závěrce.Rádi bychom ještě jednou poděkovali Robertovi a Úhořovi za skvělou hru a těšíme se, že nás příští rok pozvete na další pokračování.
Soňa
Štamgast 2009