Na letošní ročník Svíček jsme se vydali ve čtyřech – Borek, Honza, Zdenda a Soňa. Už cestou v autě jsme si užili dost legrace a moc jsme se na hru těšili. Po příjezdu na start jsme řešili obligátní problém – „kam s ním?“ – tedy s tím autem, kterým jsme přijeli :-) Naštěstí jedni z mých kamarádů byli tou dobou u rodičů v Šumperku, a tak jsme ještě stihli auto ve městě zaparkovat a oni nás pak dopravili zpět do Hrabenova. Za to jim patří velký dík, ráno se auto na příhodném místě velmi hodilo, ale o tom později.
Ráda bych teď krátce shrnula, jak se nám při hře (ne)dařilo.
Šifra č. 1 – Mřížka
Při této šifře hrálo velkou roli štěstí, s jakým se Zdendovi podařilo získat postupně všech 16 typů mřížek. Některé jsme sice viděli dvakrát i víckrát, ale nebylo jich moc a tak jsme poměrně brzy odcházeli vstříc dalšímu stanovišti, poznávat krásy Hanušovické vrchoviny :-)
Šifra č. 2 – Lentilky
Hra začala hned na druhém stanovišti plnit své motto, že bude hrou, která nás nakrmí. Z Lentilek jsme měli radost, po krátké chvilce jsme zjistili, že obsah obou krabišek je přesně stejný a Zdenda správně poznamenal, že chybí růžové lentilky a že takovou šifru už jednou na nějaké hře viděl (jen její řešení bylo tenkrát prostší). Řetězce „LENTILKY“ jsme na papírcích objevili hned, ale až po chvilce Borka napadlo omotat ten lísteček kolem krabičky. A bylo to jasné. Za okamžik jsme měli písmenka barevně označená a přišly na řadu ty chybějící růžové. Vydali jsme se na cestu k dalšímu stanovišti a těšili se, co dobrého na zub nás tam bude čekat.
Šifra č. 3 – Křížovka
Na tomto stanovišti jsme se zdrželi trochu déle. Písmenka jsme odečetli takřka hned, jen jsme pak nevěděli, co s nimi. Zanedlouho jsme naštěstí přišli na to, že je můžeme slovně přepsat do jednotlivých řádků. Jenže pak jsme se docela dlouho trápili s tím, jak z toho všeho získat tajenku. Kdybychom přišli na doporučené řešení, bylo by asi hezčí než to, které vymyslel Zdenda. Ale zachránil nás a jeho způsob nakonec fungoval stejně. Jendotlivé sloupce očísloval zleva od 14 přes nulu až po -10 napravo. K tomu ho asi inspirovala Honzova poznámka, že je zvláštní, že jsou kladná čásla větš než deset nalevo a záporná čísla napravo, zatímco uproštřed vidíme hodnoty kolem nuly. No a když ty sloupečky byly očíslované, stačilo pak z každého řádku vzít to písmeno, které bylo v tom sloupci, jemuž odpovídala hodnota řádku. Trochu překombinované, ale řešení z toho vylezlo :-)
Šifra č. 4 – Pí
Tato jednoduchá šifra je nám moc líbila, zvlášť ten nápad, namalovat ptáčkovi i nožičky do tvaru pí. V kalkulačce sice mělo naše pí jen 7 desetinných míst, ale dohledali jsme ho díky chytrému mobilu na wikipedii a tajenku jsme měli za chviličku.
Šifra č. 5 – Podivné jednotky
Po prvotním přečtení bylo relativně jasné, že budeme hodně počítat. Jako první se nám podařilo z textu vypreparovat hodnoty šňoufelů a převody mezi jejich jednotlivými předponami. Pak už šlo jen o nekonečné převádění káků a brntusů a nakonec ujištění se o zeměpisných údajích a mohli jsme vyrazit dál. Mezitím se ale setmělo a i docela ochladilo. Cestou na další stanoviště jsme se ale pořádně zahřáli, Žgroboušová hrbatina nám připravila docela náročný terén :-)
Šifra č. 6 - Souvislý text
Na první pohled vysvítala z řady písmen skoro celá slova. Po chvilce jsem narazila na „bytové družstvo“ a pak už byl postup jasný. Honza pak to samotné vprostřed plotu identifikoval jako kůl a už jsme se drápali do dalšího kopce.
Šifra č. 7 – Hvězdná obloha
Nejprve jsme se snažili jednotlivé hádanky rozluštit samostatně, ale když jsme přišli na několik z nich, vzpomněl si Honza na mapu noční oblohy, kterou jsme dostali na startu. Pak to byla hračka – tedy pojmenovat ta souhvězdí. Jenže co dál? Spojovali jsme hvězdy všemi možnými způsoby, ve snaze najít v tom něco hezky graficky zakodovaného. Po důkladné analýze už jsme i věděli, že v každím souhvězdí je práve jedna velká a dvě střední hvězdy, zbytek vždy maličké. I tak nám ale trvalo další půlhodinu, než jsme na tu semaforovou abecedu přišli. Příště budem asi víc používat ten doporučený Manuál Tmou.
Šifra č. 8 – Slepecké písmo
Sotva jsme promočení až po kolena usedli, uviděl Borek v šifře Braillovo písmo. Tentokrát se nám ten Manuál Tmou hodil a vyluštěno bylo po chviličce :-)
Šifra č. 9 – Historické události
U vodárny jsme trochu uschnuli. Seděli jsme na suchém asfaltu a bavili se popisem jednotlivých více či méně známých historických událostí. V dějepise až tolik nevynikáme, takže na zjištění některých letopočtů jsme využili pomoc přítele na telefonu. Na posledních dvou událostech jsme si pak ověřili 26kovou soustavu a přepočetli do ní iniciály autora. Čekal nás další kopec :-)
Šifra č. 10 – Námořní bitva
Hned jak jsme se dozvěděli polohu Turniketu, řekli jsme si, že někde v civilizaci se nám bude jistě luštit lépe než ve vlhkém lese. A tak jsme se vydali ke škole. Cesta nám chvíli trvala, zvlášť potmě se některé odbočky hledaly docela obtížně. Když jsme přišli k Turniketu, řada týmů už seděla přede dveřmi. Snažili jsme se luštit nedaleko, bohužel i letos, stejně jako loni, nám tato šifra odolala.
Byla nám pěkná zima, a tak návrh jít se ohřát do auta a následně se na luštění vrhnout znovu, se setkal s ohlasem, Auto naštěstí čekalo nedaleko, jenže jakmile jsme do něj promrzlí usedli a zatopili si, usnuli jsme :-) Na žádné další luštění už nedošlo, zmohli jsme se jen na jeden zoufalý výstřel naslepo u Turniketu a nakonec vzali nápovědu. Z té jsme se dozvěděli, že heslo je v abecede před „babičkou“. To už značně omezovalo množinu možných šestipísmenných slov, ale pořád jich bylo až moc na to, že jsme vůbec nevěděli, kam s šifrou pohnout. Základní rozestavení jsme tedy už nakreslené měli, ale nic jsme z něj nevyčetli.
Morálka v autě uvadala a nakonec jsme organizátorům napsali zprávu, že vzdáváme a jedeme domů. Cesta do Prahy už nebyla tak veselá jako cesta do Šumperka, ale všichni doufáme, že to za rok napravíme a konečně ochutnáme tu proslulou svíčkovou :-)
Děkujeme za hru a přejeme organizátorům hodně dobrých nápadů do dalšího ročníku!
Soňa
Svíčky 2009